Historie   1909-2009

Stoleté výročí jakékoliv aktivity je velmi pozoruhodné. Jeden lidský věk na tak dlouhou dobu v absolutní většině nedosáhne.

A tak je tomu i u novoveselské dechové hudby,
kde se na stoleté cestě podíleli tři kapelníci jménem Jan Vencelides.

Ten první Jan- zakladatel- se narodil v roce 1875 a kapelu založil ve svých čtyřiatřiceti letech spolu s dalšími hudebními nadšenci, tedy v roce 1909. Měl zkušenost s jakéhosi muzicírováni v nedalekém Újezdě, kde se mu ale moc nelíbilo a proto začal realizovat myšlenku místní kapely v Novém Veselí.
Sám byl drobný zemědělec a posledním z cechu punčochářů.
K založení přizval dva své sousedy Bohuslava Frieba a Antonína Lešnera, dále Bohuslava Křivánka, Jana Zitu, Františka Štikara z Matějova a Josefa Papáčka z Vatína a dechová sedma, tehdy ještě bez bubnu, byla na světě.
Ke zkoušení posloužila Vencelidesových světnice, někdy také Friebových.
Problém notového materiálu se řešil hlavně přepisováním a na nástroje se muselo dlouhodobě šetřit. Do slibného rozvoje zasáhla první světová válka, ale záhy po ní už byla kapela v plném rozkvětu a s bubnem. Hudebníci se střídali a doplňovaly se jednotlivé hudební nástroje. Doplňováno bylo i muzikanty ze Žďáru a okolí.
Dechová hudba se těšila velkému zájmu obyvatel a měla velmi dobrou pověst.

A tak plynul čas rok za rokem k potěšení všech.

Do popředí se stále více prosazoval mladý syn kapelníka Jan, který už ve svých jednadvaceti letech, tedy v roce 1928 přebírá kapelnické žezlo a je druhý kapelník Jan.
To mu vydrželo plných 52 let až do roku 1980. Za jeho působení, kdy se stále zkoušelo hlavně ve světnici Vencelidesových v rodné chalupě, doznala kapela velké obliby doma i v širokém okolí, dokázala se postupem času modernizovat na požadovaný dobový žánr a dokázala se také proměňovat i v jiná seskupení než je dechovka. Bylo tomu tak hlavně po druhé světové válce, kdy nová doba žádala své, tedy populární skladby publikované hlavně rozvíjejícím se rozhlasem.
Tak klarinety nahrazují saxofony, přibývá harmonika, zavádějí se bicí a podobně.
V těch dobách nesla tato taneční skupina název Akord a absolvovala bezpočet tanečních zábav a plesů i slavností, aniž by ochudila vlastní dechovou hudbu, která už nebyla tolik žádána, ale byla potřebná.
Dechová hudba byla především potřebná při různých slavnostech, při hasičských akcích, při veřejných cvičeních Sokola, o prvních májích a zcela nezbytně při církevních svátcích , jako bylo Boží tělo a Vzkříšení a zejména na četných pohřbech.
Zůstalo tradicí vyhrávání ke svátku Josefům a to i v okolí, dechovka nechyběla při dřívějších maškarních průvodech a ostatkovém veselí. Byla zkrátka všude, kde toho bylo třeba.
Ke cti druhého kapelníka Jana slouží i to, že trpělivě vyučoval mladé ke hře na hudební nástroje, ač k tomu neměl jinou než vlastní průpravu.
Také on, jako jeho otec, se živil hlavně jako malozemědělec, později pracovník zemědělského družstva a také dlouholetý listonoš.

Nastal čas, kdy ke slovu v kapele začal stále více prosazovat jeho syn - třetí kapelník Jan.
Ten měl za sebou učiliště Amati Kraslice, kde se vyráběly hudební nástroje a kde se zdokonaloval ve svém hudebním umění v tamější velké dechovce. V roce 1980 se stává oficielním kapelníkem , což trvá až do dnešní doby, kde se připomíná 100 let novoveselské dechové hudby.
Ten celkový provoz dechové a taneční hudby vylepšoval až k dnešní podobě, získal pro ni i vlastní dopravní prostředek a také zkušební místnost ve svém domě i nepřeberné množství notového materiálu.
V dechové i taneční hudbě se vystřídala řada muzikantů a na fotografii z jednoho koncertu někdy v osmdesátých létech na městečku můžeme napočítat 24 hudebníků.

Dechová hudba tak v Novém Veselí stále žije a kdo ji rozumí, tak to ocení.



Odkaz.přidat.eu